Svoji prvoligovou premiéru si Milan Heča určitě představoval docela jinak. Celý zápas moc práce neměl, přesto si jeho tým nepřipsal ani bod. I tak si v devatenácti letech připsal rodák z Krumvíře od Hodonína první ligový start.
Kdy jste se dozvěděl, že budete chytat? Trenér mi to řekl už v úterý, ale nechtěl to nijak zveřejňovat, abych se nedostal pod tlak.
V Brně jste u sedmibrankového přídělu sice chyběl, ale i za béčko jste inkasoval čtyři branky. No vždyť si ze mě hráči dělali srandu, že jsem dostal míň branek jak Fryšták, tak že proto jdu chytat.
Byl jste před premiérou nervózní? Ne. Připravoval jsem se na zápas, tak jako na každý druhý. Dokonce jsem i spal bez potíží. Při zápase samozřejmě malinká nervozita byla, ale nedělala mi probémy. Ani moc práce jsem neměl, o to více mrzí, že jsme vyšli bodově naprázdno.
Soupeř to zkoušel více z dálky. Byl jste připraven na to, že budou chtít využít vaší nezkušenosti? Trenér mě upozorňoval, že to na mě budou zkoušet z dálky a že mají v týmu několik dobrých střelců z dálky.
Nakonec ale branka padla z bezprostřední blízkosti. Dalo se jí zabránit? Byla to spíše taková šťastná branka. Kerič utekl až do malého vápna, já jsem proti němu vyběhl a on to dal pod sebe, kde to trefilo Bosančiče šťastně do břicha, od kterého se míč dostal za čáru.
Víc práce jste měl až v závěru utkání, kdy jste zachraňoval před Breznaníkem. Chtěl mě přehodit dloubákem, ale trefil mě do ruky. Dobíhající Kerič už to měl daleko a stihl jsem míč krýt. Pak tam byla ještě jedna tečovaná střela, kterou jsem chytil u tyče. No a to bylo vlastně všechno.
Jak vás připravoval zkušenější Miroslav Filipko? Dá se říci, že nijak zvláštně. Říkal, že natrénováno máme všichni dobře, a popřál mi štěstí, ať mě míče trefují.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
