|
Zajímavou stáž mají za sebou bratři Sadílkovi, které si do Eindhovenu pozvali zástupci PSV. Odchovanci slovácké akademie tak strávili čtyři dny na půdě 23násobného nizozemského mistra.
Absolvovali jste stáž v nizozemském Eindhovenu, můžete nám ji přiblížit?
Lukáš: Byla to určitě zajímavá zkušenost, už proto, že Nizozemci jsou známí tím, že mají jednu z nejpropracovanějších mládeží na světě. Mohli jsme se díky tomu konfrontovat s nizozemskými hráči, ale i s dalšími, kteří tam byli z Brazílie a Afriky.
Michal: Oproti Česku to byl už na pohled velký rozdíl. Byly tam rychlí a velmi dobře technicky vybavení hráči, ale myslím, že jsem jim ukázal, co ve mně je.
V čem byl největší rozdíl oproti českým klubům?
Lukáš: Největší rozdíl byl jednoznačně v zázemí. Je to tým, který hrává poháry. Každoročně hrají o titul a podle toho to taky vypadalo. Mají tam velké tréninkové centrum, kde je hodně hřišť na trénování, kabiny, vybavení. Prostě všechno bylo na vysoké úrovni.
Michal: Bylo vidět, že je to velkoklub. V tréninkovém centru mají mladí hráči své zázemí v podobě jídelny a různých kluboven, kde tráví čas mezi tréninky.
Jak tam probíhaly tréninky, bylo to stejné jako u nás?
Lukáš: Oproti Česku byly tréninky delší. Trvaly většinou dvě hodiny i více, a byly většinou dvoufázové. Vše se navíc odehrávalo ve velmi vysokém tempu. Na začátku nebylo žádné rozcvičení, ale zahřívání probíhalo přímo ve hře s míčem. Tréninky tam vedli bývalí hráči, kteří mladým klukům předávají své zkušenosti. Setkali jsme se tam například s Ruud van Nistelrooyem a dalšími bývalými hráči klubu.
Michal: Stejné to bylo i v naší mladší kategorii. Tréninky byly delší a mnohem intenzivnější. Před tréninkem jsme si dali dvě kolečka kolem hřiště a šlo se do hry.
Stíhali jste ostatním hráčům, kteří tam byli s vámi a jak jste se dorozumívali?
Lukáš:Dorozumívali jsme se anglicky. Trenér to vždy vysvětlil v holandštině a asistent si nás vždy vzal bokem a upřesňoval to. Při různých cvičeních jsme navíc nechodili jako první, a tak jsme to dokázali obkoukat.
Michal:Co se týká tréninků, tak po fyzické stránce jsme na tom byly dobře, spíš byl rozdíl v dynamice. První trénink jsme měli trochu problémy, bylo tam hodně černochů, kteří v tomto směru měli výhodu, ale chtěli jsme se ukázat.
Trénovali jste jako bráchové i spolu?
Michal: Ne, každý jsme trénovali se svou kategorií. Oni to tam mají trochu jinak než u nás. Mají tam U15, U17 a U19. Takže jsem dva dny trénoval s U17 a poslední s U15
Odehrál jsi tam i utkání, jak to vypadalo?
Lukáš: Byla to generálka na jejich soutěž. Hráli jsme s třetiligovým týmem a vyhráli jsme 6:3. Já jsem nastoupil na pětadvacet minut a za tu dobu jsem stihl dát gól a na jeden jsem přihrál. Utkání se hrálo ve vysokém tempu, ale dokázal jsem se tomu přizpůsobit.
Hráli jste i na hlavním stadionu PSV?
Lukáš: To ne. Hrálo se to na jejich tréninkovém stadionu, který byl velmi útulný a měl i kvalitní zázemí jak pro hráče, tak i diváky.
Michal: Navštívil jsme tam i zápas B-týmu, který se hrál na hlavním hřišti, a pak jsme samozřejmě absolvovali prohlídku stadionu, který má kapacitu 35.000 diváků.
Máte za sebou stáž v cizině, jaké jsou vlastně vaše cíle a za jaký klub byste chtěli hrát?
Lukáš: Prosadit se ve Slovácku a pak se dostat do ciziny. Snem každého hráče je asi hrát v cizině Dovedl bych si představit, že budu hrát nizozemskou ligu. Pokud bych se měl úplně zasnít, tak mým snem je hrát španělskou ligu v dresu Realu Madrid. Líbí se mi technický španělský fotbal.
Michal: Já naopak preferuji anglický styl, který je tvrdší, ale hraje se tam úplně do poslední vteřiny. Mým snem je hrát za Chelsea, ale samozřejmě jsem si vědom, že pokud se chci prosadit v cizině, tak mě čeká ještě spousta tvrdé práce.
| 
