Máme za sebou náročný den. Únava je už hodně cítit. Přece jen máme za sebou polovinu soustředění a já osobně toho mám už plné zuby. Věřím ale, že mě regenerace znovu postaví na nohy.
Je to sice dřina, ale je potřebná. Ale dostaneme se i k míči, takže ta dřina je pro nás hráče snesitelnější. I když i na hřišti je nějaké to skákání a posilování. Pro mě jsou dlouhé běhy nejtěžší a nejnáročnější. Ale jsem tady maximálně spokojený. Hotel je perfektní. Jídlo je také výborné. Já jsem na talíři nenechal ještě vůbec nic a navíc máme možnost se dorazit vitamínovými saláty.
Sice svoje oblíbené vepřo-knedlo-zelo od mámy či přítelkyně si asi dlouho nedám, ale po soustředění se nějakým menším řízečkem snad odměním.
Pomalu se poznávám i se spoluhráči a už to mezi námi i v dobrém zajiskří. Dnes třeba na dopoledním hřišti mě jeden z Makedonců lehce fauloval a Švanci mě hned s úsměvem počastoval poznámkou, že mě může přejet, že jsem konkurence v útoku.
Cítím tady mezi klukama rodinnou atmosféru, za což jsem hrozně rád. I při té dřině se dokážeme povzbudit a to je hrozně důležité. Když se třeba míjíme v běhu a máme toho všichni plné zuby, tak se plácneme a hecneme se: „Pojď, dáš to,“ a to je vždycky příjemné, než když bychom se po sobě jen škaredě a útrpně dívali.
Cítím, že si navzájem fandíme. Těším se, že si už konečně zahraju pořádný fotbal a tady dobří hráči jsou. Těším se také do Hradiště, kde si chci najít bydlení. Proto jestli mně můžete někdo nabídnout v Hradišti dvoupokojový, zařízený byt k pronájmu, tak budu velmi rád, když se mi ozvete.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
